V únoru 2010 jsem našel dlaska tlustozobého v závěji. "Vyčuhovaly" jen nožičky, narazil do okna v prvním patře a zřejmě v bezvědomí spadl do vysokého sněhu u zápraží. Nehýbal se, nejevil známky života. Vzal jsem ho do domu, v teple a po orosení zobáčku asi po půl hodině otevřel oči, nehýbal se i když nožky mu chvílemi zaškubaly. Asi za 2 hodiny se posadil, ale ani se nehnul, nelétal, nehopsal.
Hledal jsem na Internetu záchranné stanice, kam bych ho předal, nejbližší jsem nalezl ve Voticích, ale odradil mě jejich přesný přehled předaných chovanců, kde byli 2 dlaskové, ale u obou poznámka, že následně uhynuli. Přes týden na chalupě nejsem a tak dlask putoval v dřevěné přepravce do Prahy.
Dal jsem ho do místnosti k ochočenému agapornisu etiopskému (taranta), za hodinu a půl už seděl na bidýlku. Úplně se vzpamatoval až další den. Stále nelétal, jen hopsal. Zobák měl ale v pořádku. I když na chalupě na okně zbyla v patře po jeho nárazu pěkná „šmouha“ … .
Večer druhý den už hledal v misce a také bylo vidět, že pije. Další den se už „ládoval“ – upřednostňoval slunečnice (černé,bílé i žíhané), ještě raději měl ale kukuřici (úplně ji rozdrtil na prášek) vyloupl i jakýkoliv ořech (dával jsem piniové nebo cedrové). Literatura uvádí, že v zobáku má neuvěřitelnou sílu stisku - až 45 kg.
Během 14 dnů se téměř domestikoval, vůbec se nebál, měl trvale otevřenou klec umístěnou
vedle samečka taranty, ten se pohybuje volně po místnosti, ale do klícky k dlaskovi si netroufl. Dlask bral slunečnici z ruky, vykoupal se v misce s vodou, choval se možná až příliš důvěřivě.
Občas klec opustil, obletěl místnost, ale vrátil se zpátky na bidýlko do klece. Měl tam tři, ale používal jen jedno a malou dřevěnou houpačku. Je to zřejmý teritorialita.
Nechtěl jsem aby ztratil své návyky. Vzhledem k jeho skvělé kondici jsem ho po dvou týdnech odvezl zpět na chalupu a poslední slunný únorový víkend v sobotu vypustil na svobodu... .
Zůstal v zahradě a v neděli jsem ho viděl v krmítku se slunečnicemi. Létal skvěle, ve zbytku dne už vidět nebyl. Týden poté, stále v poměrně tvrdé zimě, seděl o víkendu na třešni vedle velké voliéry s roselami a přes hodinu mě pozoroval při výměně vody a krmení.
Tak jsem napnutý, jak to bude příští víkend.
Jsem i velký „budkař“, a byl bych rád, kdyby sad, nebo zahrada…, získaly takhle krásného obyvatele.Aklab
Já jsem měl obrovské dilema. Přes zimu mám 3 venkovní voliéry prázdné a měl jsem velké pokušení ho dát do jedné z nich, ale nakonec zvítězil rozum. Dlask, i když byl zřejmě po nárazu v takovém šoku, že to bylo jako klinická smrt, a když se zdálo, že se mě vůbec nebojí, například, když jsem mu nechtěl dát před klec oříšek, klidně vylezl dvířky na ruku a vzal si ho takovou vehemencí, že jsem se bál já a ne on... . Patří ovšem do přírody. Je tam doma. Proto jsem ho pustil. Jen mě bude vždycky mrzet, že jsem se nepřipravil a jeho odlet nevyfotografoval.... .
Dal jsem kdysi asi 15m před okna na menší prostor jen několika metrů čtverečních 8 krmítek, jsou pořád plná (krmení i ptačích "hodovníků". Na jaře sice shrabu několik pytlů slupek od krmení-ale to krmení "dravé" zvěře stojí za to... a tak věřím, že ho ještě uvidím. - Modifikované užívateľom Aklab dňa 03.03.2010, 18:31 -Aklab
Gratuluju k záchraně. My jsme letos takto křísili zvonka zeleného, taky po nárazu do okna. Občas tady okolo krmítka proletí dravec a drobotina zdrhající v panice před ním bohužel někdy narazí, sklo je pro ně docela riziko. Naštěstí se zvonek rychle zotavil a po půlhodince mazal za svou partou na třešeň. Každý rok tady zahučí pár desítek kilo slunečnice a všechna zcvrklá jablka ze sklepa zlikvidují kosáci, leto s tu jeden den pobyl i drozd kvíčala (ten byl zajímavej, manželka šla na dvůr, kvíčala si chránila jabko křídlama a vztekle pištěla, uletěla až na poslední chvíli). Máme tady docela pestrou směsici strávníků, sýkory koňadry, modřinky a lužní, vrabce polní, zvonky, stehlíky, dlasky, čížky, ráno vždycky okupuje krmítko strakapoud velký. Parkovat musím jinde, pod třešní to nejde protože bych auto pod nánosem slupek a ptačích hovínek ráno nenašel . Zato nám teď zjara chodí na tu třešeň koncertovat.
tak ludkovia klobuk dole a som hrdý ze tu sú aj ludia ktorý majú radi aj volne zijuce eurobske vtactvo, pretoze som sa dost casto stretol aj s nazorom ze iba zavliekaju chorobi do chovu a podobne - to vsak pri spravnej hygiene vo volierach a vhodnom umiestnení pravdou nebude a zda sa mi to iba ako výhovorka na ich lenivost. Uz davno ma mrzelo ze chovam Australiu a Juznu Ameriku a nic moc nerobim pre to co je nam blizko a Aklab budky su skvelý napad velmi podporujem uz sa chystam spravit nieco aj pre sovy malicke sýkorky uz nejaké chvalabohu maju, tak čest praci ked ide jar nech hniezdi vsetko nie iba volieri
To je zvláštní, že se vůbec nebál. Podle mých zkušeností jsou dlaskové dost plaší, kdykoli mi přiletěl na krmítko, nesměla jsem se za oknem ani pohnout, jinak okamžitě uletěl.
drozd co mi spravil hniezdo na balkone .. netusim, ani som netusila ze ich je viac druhov, zila som v tom, ze samec je cierny a samica hneda a tym to konci
zila som v tom, ze samec je cierny a samica hneda a tym to konci
Tak to jsme na tom stejně. Kosáci se slétavají, když kopu na zahradě. Jsou tak drzí, že běhají kolem mě a zobají v hlíně. Pravidelně máme na zahradě hnízdo a když vyvádějí mladé, tak sedí na třešni a plivou po mě pecky.Největší chyba je, že si nejsme vědomi žádné chyby.
Konkurence exotice - 03.03.2010, 14:32:36
Konkurence exotice - 03.03.2010, 21:02:15
uz sa chystam spravit nieco aj pre sovy malicke sýkorky uz nejaké chvalabohu maju, tak čest praci ked ide jar nech hniezdi vsetko nie iba volieri 
