Ahoj, málo jsem pohledala v archívu, ale mám doma několik papouchov a taky batole, tož pokud by toto téma někoho zajímalo, nebo měl někdo obavy, napíší víc
Tak k tomuhle tématu, ač nejsem maminka, se můžu vyjádřit dost podrobně. Máme doma skoro deset let samičku amazoňana žlutohlavého Tínu. A taky máme doma dvacetiměsíčního synka. Když byl ještě "ležák" , sedávala Tína s oblibou na postýlce, nebo i uvnitř postýlky, v těsné blízkosti miminka a hlídala ho jako vlastního potomka. A my ji! Jakmile začal být synátor pohyblivý, udržovala si od něj trošku větší odstup. A čím víc ho začala zajímat(barvičky, pohyb....), tím víc se mu začala vyhýbat. Inu, říkali jsme si, to je fajn, že si to takhle sama vymezila. Jednoho dne se malý plazil po podlaze a Tína si to bruslila nedaleko od něj směrem ke kleci. Naše batolátko se jí s výskotem vrhlo v ústrety a Tína se mu vrhla proti obličeji. Oba jsme se ženou byli v těsné blízkosti a hlídali "aby se něco nestalo". Nestihli jsme vůbec zareagovat. Skončilo to křikem obou, prokousnutým obočím syna a dřevěnou ohrádkou okolo klece, aby se k ní nedostal až se bude pokoušet postavit. Dneska náš raubíř Tínu krmí vším co ho napadne, ona si ochotně bere, aniž by jakkoliv ublížila jeho neobratným prstíkům. Od onoho incidentu se ale papoušek dostane ven z klece, jen když je malý venku, nebo když spí. Za to se nám, i všem sousedům, odměňuje zvýšenou hlučností. Kdo má doma amazoňana, ví co mám na mysli. [color=black]
Miminko a papoušek:) - 07.03.2010, 23:49:47
Miminko a papoušek:) - 08.03.2010, 07:40:33
, sedávala Tína s oblibou na postýlce, nebo i uvnitř postýlky, v těsné blízkosti miminka a hlídala ho jako vlastního potomka. A my ji! Jakmile začal být synátor pohyblivý, udržovala si od něj trošku větší odstup. A čím víc ho začala zajímat(barvičky, pohyb....), tím víc se mu začala vyhýbat. Inu, říkali jsme si, to je fajn, že si to takhle sama vymezila. Jednoho dne se malý plazil po podlaze a Tína si to bruslila nedaleko od něj směrem ke kleci. Naše batolátko se jí s výskotem vrhlo v ústrety a Tína se mu vrhla proti obličeji. Oba jsme se ženou byli v těsné blízkosti a hlídali "aby se něco nestalo". Nestihli jsme vůbec zareagovat. Skončilo to křikem obou, prokousnutým obočím syna a dřevěnou ohrádkou okolo klece, aby se k ní nedostal až se bude pokoušet postavit. Dneska náš raubíř Tínu krmí vším co ho napadne, ona si ochotně bere, aniž by jakkoliv ublížila jeho neobratným prstíkům. Od onoho incidentu se ale papoušek dostane ven z klece, jen když je malý venku, nebo když spí. Za to se nám, i všem sousedům, odměňuje zvýšenou hlučností. Kdo má doma amazoňana, ví co mám na mysli. 
